Dějepis jako desková hra

Poslední hodinu dějepisu v letošním roce nadělili žákům z 1.L jako dárek jejich starší spolužáci. Konkrétně z dějepisného semináře. Primáni 17. prosince hráli deskové hry, které pro ně seminaristé dopředu připravili.

Vytvořit funkční herní mechanismus je zapeklitý úkol. Podobně obtížné bylo pro seminaristy seznámit se s učivem 6. třídy a vypracovat baterii otázek a úkolů. Autor hry musí dát pozor, aby to nebylo příliš těžké, příliš lehké, aby nesprávné odpovědi ve výběru a/b/c/d nebyly příliš matoucí... Nakonec z dílny semináře vzešly dvě hry: starověké Aktivity a kvízová adaptace Žebříků a hadů.

Největší odměnou autora je, když vidí své dílo ožít. A hru by měli hrát nadšení hráči. Inu, informoval jsem se u kolegy Hodaně, který mi sdělil, že právě v nadšení letošní prima vyniká. Měl pravdu. Všechny skupinky se pustily se zápalem do otázek a úkolů. Tvůrkyně a tvůrci hry jim vše vysvětlili, fungovali jako porotci, organizovali celé herní klání. V jednom okamžiku na jedné straně třídy předváděl soutěžící čínského draka, zatímco u druhého herního stolu byla ubohá skupinka podruhé sežrána hadem.

Věřím, že mladším přinesla hodina kromě zábavy i upevnění probíraného učiva. Účastníkům semináře děkuji, že se do této akce pustili. Až vás letošní primáni přerostou, třeba vás na nějakém plese osloví: „Hej, to jsi ty, jak jste za náma přišli, když jsem byl v primě, s těma hrama.“ A možná dodá: „Tehdy jsi byl/a mnohem větší.“

Pak budete vědět, že to bylo fajn. Za mě určitě. Moc fajn.

Čestmír Kouba