Výtvarníci z 6.L si výstavy prožili

Ve čtvrtek 9. března naše třída v rámci výtvarné výchovy navštívila v Praze dvě výstavy. Jako první jsme jeli do Veletržního paláce na výstavu Moje tělo není ostrov od Evy Koťátkové, která poukazuje na to, jak hluboce jsou naše osobní životy ovlivněny sociálním prostředím, v němž žijeme, jeho kódy a normami. Tento vliv je demonstrován složitými mašinériemi, které omezují tělo, ale také nabízejí možnosti jeho proměny. Tato výstava rozhodně nebyla jednoduchá na pochopení a i ostřílení návštěvníci, kteří se nebojí žádné metafory a žádného skrytého významu, by mohli mít problém se v ní vyznat. A tak my, bez mapy, slepí, jsme se v tomto bludišti nechali za ručku vést místní průvodkyní, díky které jsme dostali příležitost se vskutku hluboce ponořit do možností, jež výstava nabízela. V malých skupinách jsme si vyzkoušeli různé úkoly, například vymyslet nějakou performanci, a doslova jsme se díky tomu stali součástí expozice. Přesvědčili jsme se, že v galerii se nemusíme jen dívat na umělecká díla, ale že se dá výstava prožít, že se tam může ležet, lézt do objektů, dokonce i záměrně křičet...

Následně jsme se přesunuli do Uměleckoprůmyslového muzea na výstavu s názvem Řeč plakátu 1890 – 1938. Ve třech tematických blocích Umění, Reklama, Ideologie nechyběla díla světových tvůrců jako je Henri de Toulouse-Lautrec, Jules Chéret nebo Howard Chandler Christy, z našich Alfons Mucha, Vojtěch Pressig, či Ladislav Sutnar a spousta dalších.

Obě výstavy toho mnoho nabízely a ti z naší třídy, kteří měli odvahu se této možnosti chytit, a to si dovoluji říct, že byla většina, toho využili naplno a do Plzně se vraceli s uspokojením z vlastního obohacení v srdci.

text: Terezie Janečková, Kryštof Choura (6.L)
foto: Alena Vacovská, www.ngprague.cz