Logo

Studijní pobyty v zahraničí

Alexa Thöndlová, 2015/2016 (Bayreuth - Německo)

Dnes jsem dostala ve škole v Bayreuthu vysvědčení. Uvědomila jsem si, že jsem v polovině svého pobytu zde a v duchu jsem vzpomínala, jak vše rychle uběhlo. Byla jsem nadšená, když jsem se dozvěděla o možnosti studovat v Německu.

Nebylo to však tak lehké. První dny jsem téměř nerozuměla. Měla jsem stále pocit nevyspalosti – snad mi unavovalo to neustálé soustředění na němčinu a zvykání si na zcela nové prostředí. Měla jsem radost z každé podařené plynulejší věty v autobuse, ve škole a se spolužáky. Se svou hostitelskou rodinou, kde jsem již pátá žákyně v pořadí, jsme si již od začátku výborně rozuměli. Komunikovali se mnou klidně a pomalu, v jednoduchých větách, a tak se vše pomalu rozbíhalo.

Jelikož bydlím mimo město, musím každý den dojíždět autobusem. Ve škole jsem byla překvapena velkou disciplinovaností žáků a také jejich otevřenou povahou vůči mně. Řekla bych, že jsem si stačila najít za ten půl rok několik kamarádů, právě mezi spolužáky, se kterými si rozumím. Ve škole jsem si musela zvyknout na neplánované písemky a také na zákaz používání telefonů.

Před Vánoci jsem se se třídou účastnila vánoční mše, přestože hodiny náboženství neabsolvuji. Celkově se mi líbila předvánoční atmosféra v německých městech. Navštívila jsem kromě Bayreuthu také Norimberk, který je obzvlášť proslulý svými adventními trhy. Také jsem se před dvěma týdny byla podívat na závěrečné lekci v tanečních. Volný čas se snažím trávit co nejvíc s kamarády a chodím hrát volejbal za školní tým. Protože gymnázium není daleko od centra, často se chodíme i jen tak procházet. Bayreuth je velice kulturní a historické město s mnoha památkami. Jen okolo bayreuthské opery chodím každé ráno do školy.

Také jsem se začala učit Španělsky. Jsme se spolužáky všichni začátečníci. V dubnu se chystáme na týdenní jazykový pobyt ve Španělsku. Bude to pro mě dvoujazyčný výukový zájezd.

Před jarními prázdninami jsme se sešli i s Verčou a Petrem v Bayreuthu. Na březen je již naplánována exkurze do Berlína s ostatnímu žáky z Čech.

Těším se, že v druhé polovině již bude delší den a budu se moci účastnit i dalších aktivit v Bayreuthu se svými spolužáky.

Alexa Thöndlová


Veronika Kaňová, 2015/2016 (Pegnitz - Německo)

Mé první pololetí v Německu

Můj školní rok 2015/2016 začal prvního září na Gymnáziu Luďka Pika. To, že pojedu na tento školní rok studovat do Německa, jsem již vzdala. Po polovině září přišel e-mail, že se rodina přeci jen našla, takže 26. září jsem již byla se čtyřmi kufry na cestě do vesnice nedaleko Pegnitzu. Bohužel tato rodina nebyla zrovna ideální hostitelskou rodinou a mně se tam nechtělo zůstat. Učitelka, která na Gymnáziu Pegnitz zastupuje Euregio Egrensis, mi ale řekla, že není žádná další rodina. Jelikož jsem byla odhodlaná v Německu zůstat, ale ne v původní rodině, tak jsem vzala věc do svých rukou a začala se vyptávat mých spolužáků, jestli bych alespoň na první půl rok nemohla bydlet u nich. A vyšlo to! Po čtrnácti dnech jsem se přestěhovala ke své spolužačce a její naprosto úžasné a moc milé rodině do malé vesničky, ve které stojí pouze čtyři domy a okolo jsou jen lesy a louky se spoustou koní.

Můj první den ve škole byl oproti první rodině opravdu skvělý. Hned první hodinu se mě ujaly mé čtyři spolužačky (zbytek třídy jsou kluci) a se vším mi ochotně pomáhaly a vše mi trpělivě vysvětlovaly. Ochotně mi pomáhají dodnes, jen už to ale není tolik potřeba. Všichni mí učitelé jsou také velmi milí a ochotní pomoci. Obecně školní systém v Bavorsku je jiný, než na co jsme zvyklí z Čech. Žáci se učí méně látky a látku probírají delší dobu než u nás. Také nepíšou na všechna probraná témata testy, ale píšou jen tzv. přepadovky a to nejčastěji jen na látku z poslední hodiny.

Němčina jako taková se u mě jen a jen zlepšuje. Když jsem přijela, často mi věty museli zopakovat klidně i třikrát, abych pochopila, co říkají nebo jsem musela věty vymýšlet delší dobu, aby byly gramaticky správně. Dnes, po čtyřech a půl měsících, říkám spousty vět už automaticky. Spolužákům rozumím již téměř vždy (pokud tedy nemluví dialektem) a občas to i sami komentují, jak jsem se již zlepšila. Pořád je ale stále co zlepšovat.

Kultura Bavorska je velmi podobná naší české kultuře, jen jsou tady o mnoho víc křesťansky založení, což dokazuje i povinný předmět náboženství (jako alternativa je etika). Snad všichni lidé, se kterými jsem zatím přišla do styku, byli velmi milí, usměvaví a společenští. Často se ptají na Českou Republiku, na školu v Čechách a zajímají se, jak se mi v Německu líbí. Nejzajímavější událost, na které jsem zatím byla, byl rozhodně Abschlussball (závěrečný ples tanečních). Patnáctého března jedeme s Euregiem na exkurzi do Berlína, tak doufám, že to bude další zajímavá akce.

Je neuvěřitelné, že mám za sebou již první pololetí. Zítra dostaneme pololetní vysvědčení a já s jistotou mohu říci, že to bude to nejhorší vysvědčení, jaké kdy dostanu. Už se mi stýská po domově, ale zároveň mi mrzí, že to tak rychle utíká.

Posílám pozdravy z Bavorska,
   Veronika Kaňová

PS: Dnes jsme dostali vysvědčení a musím říct, že vypadá docela hezky a je lepší než u některých mých spolužáků. To ale jen protože učitelé jsou velmi hodní. Jedenáct mých spolužáků (z celkového počtu dvacet jedna) má na vysvědčení alespoň jednu pětku, a tudíž jim přijde dopis pro rodiče ohledně známek. To číslo je neuvěřitelné, když je to více jak polovina třídy. To bylo dnes zase něco nového pro mě.


Marie Štemberová, 2014/2015 (Bayreuth - Německo)

Už je to skoro půl roku, co jsem se plná očekávání přistěhovala do blízkosti německého města Bayreuth. S hostitelskou rodinou jsme si výborně sedli už od začátku, byli milí a snažili se mi co nejvíce ulehčit už tak těžké začátky. První školní den jsem byla ráda, když jsem sem tam rozumněla nějaké to slovíčko, ale postupem času se to jen zlepšovalo. Už za měsíc jsem většinou rozumněla, co po mě chtějí a s radostí jsem slavila svoje první úspěchy jako například první pořádná plynulá německá věta před neznámými dospělými na sekretariátu. Po dvou měsících už jsem rozumněla téměř všemu ve škole s výjimkou odborných názvů, ale stačilo si je jednou přeložit a už jsem si je pamatovala. Po dalších dvou měsících už jsem se například na nádraží dala do řeči s kamarády mých kamarádů a oni až po deseti minutách zjistili, že je vlastně asi něco špatně a já nejspíš nebudu rodilá Němka.

Musím uznat, že tak rychlé pokroky jsem nečekala a to, že si i po letech jednoduše vzpomínám na skloňování přídavných jmen nebo předložky se 3. a 4. pádem bylo také trošku překvapivé, když jsem s tím při českém vyučování měla problém.

Když jsem se po Vánocích ukázala poprvé na hodině němčiny v čechách, paní profesorka prohlásila, že je hezké mě poslouchat i přesto, že mluvím "bayrisch" (bavorsky), což pro mě byla veliká pochvala. Už pro mě není problém dát dohromady pár slovíček tak, aby vzniklá věta dávala ten správný smysl, což pro mě bylo od začátku tím největším cílem.

Na mimoškolní aktivity ve městě mi tolik času nezbývá, protože ho vzhledem k tomu, že bydlím mimo město, hodně trávím cestováním ze školy/do školy, i tak ale pravidelně navštěvuji školní sbor a velice ráda chodím s kamarády do města nebo třeba do bazénu.

Němci jako takoví ke mně vždy byli velice milí a ochotní se vším pomoci. U pokladny nikdy nebyl problém zopakovat požadavek nebo otázku i několikrát. Vždy se našel někdo, kdo mi ochotně vysvětlil slovíčko, kterému jsem nerozumněla.

Myslím, že kultura Bavorska a Plzeňska se tolik neliší, vzhledem k blízkosti. Největší rozdíl vidím asi v pocitu bezpečí. Hostitelská mamka jede nakoupit a klidně nechá kabelku v nezamčeném autě před obchodem. Běžně se stává, že nám před domem stojí několik hodin auto s otevřeným kufrem, když ho mají jít kluci uklidit. Rodiče se nás nebojí nechat jít po tmě domů, když nás nemohou vyzvednout.

Je tu i pár zvyků, které jsou u nás výjimečné, ne-li skoro vymizelé. Například Fasching, což by u nás byl masopust; Oktoberfest, kam většina chodí v tradičním německém Dirndlu (krojové šaty) a Lederhosen (kožené pánské kalhoty s kšandami) nebo Kirchwei, kdy mladí lidé z určité vesnice postaví velký partystan a pak celý víkend pořádají oslavu, zpívají a tak dále.

To, že mi zbývá už jen půl roku ve mně vyvolává na jednu stranu radost, ale na druhou i smutek, protože lidi tady jsou moc fajn a líbí se mi tu.

Also schöne Grüße aus Bayreuth
   Mája Štemberová

P.S.: na vysvědčení to trošku popletli a místo jedničky ze španělštiny mi dali jedničku z češtiny, kterou tady samozřejmě vůbec nemám.

Bayreuth
Bayreuth
Bayreuth
Vysvědčení
Bayreuth

Richard Zeman, 2014/2015 (Amberg - Německo)

Je to téměř přesně čtyři měsíce, co žiju v Ambergu. Amberg je velký asi jako čtvrtina Plzně a má bohatou minulost, takže když sem člověk přijede, první, co ho okouzlí, je právě „Altstadt“. Z důvodu nedostatku míst v rodinách mi bylo nabídnuto strávit tento školní rok na internátě. Protože komunikace před příjezdem byla místy špatná (nepřišly mi e-maily apod.), nevěděl jsem co čekat, jestli zde budu sám a co si mám vzít. Nakonec to dopadlo všechno dobře a já sem postupně zapadl jak do kolektivu ze třídy i internátu společně s dalšími čtyřmi Čechy.

Zpočátku jsem měl obrovský problém mluvit, ale člověk cítí každý den, jak se to zlepšuje a koncem října jsem již rozuměl, o čem učitelé povídají. Našel jsem si několik kamarádů (přestože ve třídě jsou jen dva kluci) a více kamarádek a mým přáním bylo, abych se s nimi mohl bavit tak, jako s lidmi v Česku. Snažil jsem se tedy „vetřít“ do mnoha kolektivů a trávit s nimi volný čas. Teď, když toto píši, tak cítím, že jsem blíže mému cíli a mám z toho radost.

Přestože jsem aktivní sportovec, rozhodl jsem se, že v Německu zkusím něco nového. A tak mými novými koníčky jsou hlavně posilování, běhání, učení na klavír a francouzština. Ale často mi chybí sportovní kolektiv, a tak jsem po pololetí připraven začít hrát rugby. Mimo jiné také pracuji, což shledávám velice přínosným, hlavně co se týče jazyka a zábavy.

Samozřejmě, že občas má člověk i smutnější chvilky a chybí mu domov, ale od Nového roku cítím, že to již bude jen lepší – na jaro je přichystáno mnoho akcí o víkendech od internátu, dostali jsme od města Amberg poukázky do místního vyhlášeného bazénu, mám již mnoho kamarádů a domluva většinou není problém. Už se tu necítím jako cizinec, ale jako součást kolektivu.

Richard Zeman

Slavnost Kathreinstanz
Typické vaření

Hana Kateřina Radová, 2013/2014 (Pegnitz - Německo)

Už téměř dva měsíce je mým druhým domovem Pegnitz. Přijela jsem natěšená s dvěma zavazadly a třemi slovníky. Pár dní trvalo, než jsem přivykla němčině a rozmluvila se. Největší podporou mi byla v těch dnech určitě hostitelská rodina, se kterou si od začátků skvěle rozumím a opravdu se stala mou druhou rodinou.

První týdny byly skvělé, škola se ještě rozbíhala a byl čas na spoustu výletů a akcí, které jsme s rodinou podnikali. Pak ale začalo látky přibývat, začalo se zkoušet, přibylo spousta domácích úkolů a tvrdá příprava z hodiny na hodinu. Velký nezvyk byly hlavně nehlášené testy a spousta domácích úkolů každý den, které tu všichni opravdu dělají. Člověk je ale flexibilní tvor, takže jsem si rychle zvykla.

Co se týče kuchyně, je Bavorsko velmi blízko Česku a je víceméně internacionální. Za typicky bavorské se tu považuje vepřová pečeně, bavorské zelí a knedlíky, čili takové české knedlo-vepřo-zelo, špecle, klobásy a dále třeba Flammkuchen, pod čímž si člověk může představit obdobnou placku jako je pizza.

Lidé, se kterými jsem se tu doposud potkala a poznala, jsou velmi ochotní, tolerantní a hlavně společenští (nenarazíte tu snad na nikoho, kdo by nenavštěvoval nějaký spolek nebo neměl nějaké zájmy). I proto je v Pegnitzu mnoho možností, jak vyplnit volný čas. Navštívila jsem jak judo, balet, tak třeba atletiku. Překvapením bylo, že tréninky jsou často jen jednou maximálně dvakrát týdně, sport je tu vždy až na druhém místě za školou. Každý týden se ve městě pořádá nějaká akce, jako je třeba karneval, Halloween-party nebo trhy, takže se tu opravdu nenudím.

Doufám, že vám školní rok ubíhá tak rychle a příjemně, jako mně zdejší pobyt!

Viele Grüße aus Deutschland!
   Hana Kateřina Radová

Radová - pobyt v Pegnitzu
Radová - pobyt v Pegnitzu
Radová - pobyt v Pegnitzu

Dnes se v Německu rozdávalo vysvědčení, i já jsem dostala to svoje. Známky jsou díky hodným učitelům dobré. Jinak od vánočních prázdnin jsem se tu byla podívat na závěrečné lekci tanečních, což se mi moc líbilo. Jednou jsme byli s rodinou lyžovat, ačkoli sjezdovka byla spíš hnědá než bílá, letos je to se sněhem bída i v Německu.

Kristýna se tento víkend stěhuje do nové rodiny, myslím, že změna je to pro ní dobrá. U mě s rodinou probíhá vše pořád stejně dobře, zatím jsme neměli žádný konflikt.

Euregio nám sdělilo termíny exkurzí: výlet do Berlína bude 7. dubna a Mnichov 20. května. Zkouška TestDaf nanečisto by měla být 8. května.

Vlastně už jsem v polovině pobytu, z čehož mám na jedné straně radost a na druhé straně mi to přijde docela líto, protože tu prožívám hrozně fajn čas. Našla jsem si tu kamarády hlavně mezi spolužáky, z čehož mám sama radost.

Přeji pohodový víkend,
   z Pegnitzu Hana Kateřina Radová

Nedělní vaření
Lyžování s rodinou
Schnitzel s knedlíkem
Vysvědčení
Třída na závěrečné taneční

Elektronická
žákovská knížka

Bakaláři

Kurz vodní turistiky
5.E: 26. až 29. června
doc výbava a instrukce

Královská města na Dunaji
6. - 8. září 2017
pdf program zájezdu
více informací R. Teršová,
kabinet B32

Schůzky stravovací komise
každý čtvrtek o první velké přestávce, v jídelně

Odkazy

Stránky matematické olympiády Plzeňského kraje
Stránky MO PK
Externí odkaz www.glp.cz/mo

Krajský parlament dětí a mládeže PK
Stránky KPDM PK
Externí odkaz parlament.radovanek.cz

Časopis GLP Luděk
Časopis Luděk
Externí odkaz facebook.com/Luděk-GLP-205645907149/

Dotace na projekt
Španělské divadlo v Plzni
Městský obvod Plzeň 4
umo4.plzen.eu

Charity

Diakonie - chcete být dobrovolníkem?
Diakonie
Externí odkaz www.diakoniezapad.cz

Člověk v tísni
regionální pobočka Plzeň
Člověk v tísni
Externí odkaz www.clovekvtisni.cz

Diecézní charita Plzeň
Charita
Externí odkaz www.dchp.cz

© 2017 Gymnázium Luďka Pika | webmaster@gop.pilsedu.cz | HTML 5 | HTML 5 cz | CSS